obecné ze života, online marketing, social media

O čem ten fejsbůk ve skutečnosti je…

Tento příspěvek snad ani nepotřebuje komentář, ale stejně si ho dovolím přidat. Je to vlastně taková malá nápověda, o čem ta komunikace na Facebooku vlastně je a jak by měla být směřována:-)

Zatímco s reklamním sdělením jsem na profilu žádnou díru do světa neudělal…

 

… u čisté osobní záležitosti je to už jiná liga:-) …

… Facebook je prostě o životě, ne o reklamě!

 

BIGthinKING, obecné ze života

Bigthinking s novou akcí – přechod přes oheň

V rámci našeho ostravského projektu BIGthinKING jsme rozjeli další akci. Tentokrát bude zaměřena ne na oblast marketingu, ale na osobnostní rozvoj a překonávání vlastních hranic a mysli. Budeme přecházet oheň, zbouráme zaběhlé hranice myšlení a překročíme vlastní stín. Přijeďte si vyzkoušet, že dokážete cokoliv, musíte jen chtít.

Seminář Přechod přes oheň bude pod taktovkou zkušeného lektora Mgr. Bc. Jiřího Dvořáka, který provozuje lektorskou činnost od roku 1991, vystudoval UK a je uznávanou kapacitou v oboru.

Chcete-li se někam posunout, zkuste přechod přes žhavé uhlí, 20. dubna od 10:00 do 24:00 hod.

Kompletní informace najdete na www.bigthinking.cz . Budu se těšit na viděnou a těšit se na opravdu velký zážitek…

knihy, obecné ze života, práce

Dočteno: Zbohatněte jako já od Donalda Trumpa

Před nedávnem jsem dočetl další knihu od Donalda Trumpa, tato měla název Zbohatněte jako já. Koupil jsem si ji na základě mé první knihy od Donalda, Myslete na velké cíle…, která je dlé mého názoru úžasná a velmi inspirující. Nebudu se dlouze rozepisovat o obsahu, samotný název dává tušit, o čem kniha asi je. V knize popisuje Donald svůj pracovní den, svůj každodenní rytmus, popisuje např. i to, jak probíhal konkurz do jeho veleúspěšné reality show The Apprentince, která trhala rekordy sledovanosti, popisuje zde, jak a dle čeho vybírá svůj tým, nové nemovitosti, lidi se kterými se stýká. Tato kniha mě nezaujala až tak jako právě Myslete na velké cíle, je to asi proto, že v ní bylo hodně obsahu z předešlé knihy, nicméně určitě stojí za to si ji přečíst.

Knihy od D. Trumpa jsou pro mě velmi inspirující, ne proto, že by v nich bylo spousta pouček a frází, ale proto, že zde autor popisuje jen to, jak to dělá on, jak on došel k úspěchu a jak si jej udržet. Většinou to jsou jednoduché postupy a logické myšlení, Donald si na nic nehraje (alespoň v knihách ne:-) a proto Vám rád tuto knihu doporučuji.

 

Koupit si ji můžete třeba zde: nakladatelství Pragma .

obecné ze života

Musíme si pomáhat…

Dnešní příspěvek bych rád věnoval tématu příspěvků a pomoci pro lidi, kteří neměli štěstí jako máme my, pro lidi bez domova, bez sociálního zázemí a nebo především neměli to štěstí mít dar zdraví, jako máme my.

Již řadu let jsem členem klubu Člověk v tísni, při katastrofách posílám peníze do Adra, kde jsem veden i jako dobrovolník, ale čekám na přidělení a nebo asi nejznámější organizace Unicef. Poslední roky, především ty, kde se mi na můj vkus dařilo, jsem měl pocit, že bych měl nějak pomáhat lidem které jsem zmínil výše a to nejjednodušší je posílat finanční dary, ať již převodem nebo DMS (dárcovská sms).

Jak píši, je to asi to nejjednodušší, co může člověk udělat. Po čase (přispívám i s manželkou cca 6 a více let) jsem však i z těchto darů měl pocit, že je to jen neadresná pomoc kamsi, bez nějakého hlubšího pocitu uspokojení, že jsem skutečně někomu pomohl. V posledních měsících jsem si však začal všímat reklam na služby Dobrý anděl, která se od ostatních organizací podobného typu liší. Liší se právě v distribuci této pomoci. Primární zaměření je na děti a rodiny postižené rakovinou a proto, že i já mám syna, mě takováto pomoc významně oslovuje, jsem se rozhodl přejít právě sem. Co však hodnotím velmi pozitivně je právě adresnost darů a průhlednost, kterou tento systém disponuje. Již na začátku, a nebo v průběhu, se můžete rozhodnout, zda Vaše dary půjdou k jedné konkrétní rodině a nebo se nějak přerozdělí. Omlouvám se za výraz nějak, zní to divně, ale není to nějak, nýbrž vždy pomoc dojde tam, kam má a Vy máte možnost se ve Vašem online účtu podívat, kam měsíční příspěvek odešel. Pouze finance Vámi zaslané putují vždy k někomu jinému.

Na webu v uživatelské sekci máte možnost si přečíst životní příběh lidí, kteří pomoc čerpají, zjistit adresu, fotky i telefon pro případná setkání. A to vše online na webu. Vaše pomoc tedy nejde prostě někam asi do Afriky, asi do Asie nebo třeba obětem povodní, jde konkrétním lidem s příběhem, s tváří a telefonním číslem.

Každý, kdo se má alespoň trošku dobře by měl pomáhat. Mnohdy vyhodíme 50 nebo 100 Kč úplně zbytečně za věc, kterou ani nepotřebujeme a přitom v součtu to může zachránit život nebo alespoň pomoci ke zkvalitnění života jiných.

Nebuďme lhostejní, jednou budeme potřebovat pomoc třeba i my.

obecné ze života

Finále Hotel Paradise, aneb že by odraz dnešní společnosti?

Sledovali jste televizní exotickou reality show Hotel Paradise? Já ano, tedy vlastně jen pasivně, byl jsem k tomu nucen mou drahou polovičkou:-) Původně jsem tento článek chtěl napsat hned po skončení trapného a nízkého  finálového večera této tzv. show, pak jsem si to rozmyslel a nyní s odstupem času se k tomu opět vracím.

Nechci se nijak dlouhosáhle rozepisovat, ale rád bych naznačil jednu myšlenku, která mě provází posledních pár let čím dál tím častěji. Když necháme stranou to, že celá reality show nebyla divácky příliš úspěšná (dle  ATO-Mediaresearch to bylo zhruba od 150 – 200.000 diváků v cílové skupině 15+) a show byla nepovedená, nepromyšlená a s nestálými pravidly, vyplul napovrch jeden zásadní faktor, který platí pro dnešní dobu.

Jaký faktor?

Faktor osobnostní. Tedy, kdo Hotel Paradise vyhrál? … Vítězkou se stala Nela.  Blonďatá slečna, zákeřná, pomlouvačná, sobecká, hloupá (myšleno jen se základním vzděláním) a ochotná jít přes mrtvoly jen proto, aby dosáhla svého cíle. Ta Nela, která by již v show bez pomoci svých spoluhráčů – partnerů (a i protivníků) v reality show nebyla a ta stejná Nela, která ve finále prohlásí, že by se o výhru asi nepodělila (přičemž ta hra byla o párech a i její partner to pěkně popsal).

Nedávno jsem četl knihu od pana Ivo Tomana: O úspěchu, kde poměrně pěkně popisuje právě tento jev. Tedy že pouze lidé bez charakteru, bez těch tzv. dobrých vlastností se mohou někam dostat a něčeho dosáhnout a popisuje to v knize i na konkrétních příkladech z historie. Osobně si myslím, že je to pravda, ale je to trochu smutné, nemyslíte?

obecné ze života

Jak jsem kupoval auto z Německa

Tak jsem si koupil po 5 letech nové, tedy vlastně nové-ojeté, auto.  V pořadí již třetí, ale premiéru jsem měl v tom, jakým způsobem jsem auto, mojí novou Octavii 1,9 TDi kupoval. S myšlenkou koupit nové starší auto a hlavně v naftě jsme s ženou koketovaly nějaký ten týden, ale znáte to, plno řečí, ale krok v před se nikomu udělat nechtěl.

Až jednou jsme jeli procházku k přehradě Olešná u Frýdku-Místku a na křižovatce u Olešné je menší autobazar s velkými reklamními plachtami, něco ve smyslu “auto ze zahraničí na objednávku”. To mě zaujalo, tak jsem na uvedený telefon zavolal a domluvil si schůzku.

Setkal jsem se přímo na místě s panem Bystřičanem, velmi solidním obchodníkem, který mi vše vysvětlil, tedy jak celý proces funguje a druhý den jsem rozhodl, že do toho jdu. Pro ty z Vás, kteří nemají zkušenosti s tímto způsobem nákupu auta v podstatě na slepo, popíši jak celý proces funguje, tedy alespoň u pana Josefa Bystřičana z Komfort Cars.

Pokud máte vážný zájem o koupi auto od Komfort Cars, složíte zálohu ve výši 10.000 Kč, což není moc. Pan Bystřičan s kolegy pak jedou na týden do Německa a zasílají Vám do mailu nabídky přímo z inzertních portálů, takže máte jak fotky, tak vidíte cenu, za kterou auto kupují, můžete prodávajícího v podstatě kontaktovat, vidíte kilometry a historii vozu. Vše tedy čisté. Pokud se Vám auto líbí, potvrdíte zájem a zprostředkovatel se tedy jede na auto podívat, projede jej, zkontroluje, ověří zda nebylo bourané a případně napíše investice, které by bylo třeba udělat. Pokud je vše v pořádku a odsouhlasíte, že se Vám auto líbí, za pár dní jej máte doma, přihlášené, umyté, vyčištěné a se základním servisem.  Po projetí vozu promptní vyřízení všech smluv, převod peněz z účtu na účet rovnou v kanceláři a mohl jsem odjet novým vozem.

Co bych chtěl pochválit je komunikace, která mezi námi byla. Nebyl problém si volat Německo-ČR i po 21. hodině, všechny dotazy zodpovězeny, na požádání zaslán VIN. V tuto chvíli jsem naprosto spokojený a věřím, že tomu tak bude i nadále. Nebyl ani kladen žádný tlak na koupi hned prvního vozu, který mi byl nabídnut (tuším, že jsem vzal až 3. nabídku).

Auto je v bezvadném stavu, ani šrábanec, interiér čisťounký. Až tak, že se snad musím trochu stydět za svého Forda Fusion z roku 2007, kde jsem byl 1. majitel:-)

Pokud čtete tento článek a také uvažujete o koupi ojetého vozu z Německa (a jste z okolí Ostravy), klidně se ozvěte a předám Vám kontakt a případně i zkušenosti.

obecné ze života

Angličtina 4x rychleji, aneb intenzivní kurz angliny

Tak včera jsem dokončil můj intenzivní kurz angličtiny revoluční Callanovou metodou v jazykové škole All English. Rozhodl jsem se o této zkušenosti napsat, abych tak pomohl těm, kteří se rozhodují si kurz zaplatit. Zaměření mého kurzu byla obecná angličtina a zdokonalení se v užívání minulých i budoucích časů.

Po pravdě řečeno, před kurzem jsem neměl tušení, co tato forma výuky obnáší. Objednal jsem si ji po návratu z dovolené a také proto, že mám již několik kurzů za sebou a marketingové slogany k této metodě zněly neodolatelně:-)

Za týden jsem absolvoval celkem 10 hodin, 2 hodiny denně. Rozdíl mezi klasickou výukou a touto byla v tom, že každý den jsem měl jiného lektora, který měl zkušenosti z jiné země a neustále na mě mluvil anglicky – rychle a s přízvukem. V tom vidím obrovskou výhodu oproti jiným metodám, které jsem měl možnost vyzkoušet. Změna lektorů je dobrá v tom, že si člověk nezvykne na jeden styl, ale je vystaven rozdílným metodám výuky a je tak neustále ve střehu. Za týden intenzivního kurzu Angličtiny jsme probrali snad vše, co jsem se kdy učil, ale skutečně probrali, tzn. vše jsme využívali i hned a v praxi, takže si člověk pěkně použití zažije.

Je fakt, že tato výuka je dost drahá, ale finance vynaložené na sebevzdělávání rozhodně nejsou vyhozenými, takže já hodnotím kladně. Pokud váháte, zda Callanovu metodu zkusit, pak do toho určitě jděte. Ono, v podstatě to není nějaká revoluční metoda, která Vás naučí jazyk pomocí nějaké hypnózy:-), ale tím, že je jazyk okamžitě aplikován, dělá student poměrně rychlé pokroky. Především si myslím, že tato metoda je dobrá pro úplné začátečníky, kteří ještě nemluví. Lektor na ně bude mluvit pouze Anglicky s názornými ukázkami v praxi, což právě vede k rychlejšímu zažití jazyka.

 

obecné ze života, práce

Večer plný kontaktů aneb moje první večeře BforB

Včera, tj. 21/06/2012, jsem byl pozván na večeři ostravských podnikatelů v rámci klubů BforB (Breakfast for Business). Jedná se o kluby po celé ČR, které sdružují podnikatele z různých oborů k pravidelnému setkávání se a tvoření kontaktů a obchodních vazeb. V Ostravě jsou tyto kluby tři a zrovna včera pořádaly společně neformální večeři, kde bylo možné, aby si člen klubu přizval i svého hosta a tak jsem se zde ocitl i já:-)

Večer byl pořádán ve velmi vkusném prostředí ostravského vinného centra v Přívoze, ani jsem o takovémto místě nevěděl, takže alespoň mám další tip, kam zajít. Nicméně zpět k večeru. Účast byla hojná, odhadem zde bylo cca 60 podnikatelů od lektorů jazyka, osobnostních kaučů, zástupců realitních kanceláří a reklamek, až po finanční poradce. Pro mě tedy ideální místo pro získání nových kontaktů a potenciálních zákazníků.

Večer probíhal volně s mírnou organizací, samozřejmě přijít do cizího prostředí, kde téměř nikoho neznáte a máte se seznamovat není lehká věc, takže pořadatel vyhlásil hned dvě networkingové soutěže. První byla získat co nejvíce vizitek a druhá vyhrát co nejvíce žetonů v ruletě. Musím uznat, že obě soutěže byly velmi zábavné a postupem času (i po ochutnávkách výborných vín) pomalu ostych opadal a vizitky se začaly hrnout:-) Za večer jsem získal něco přes 20 vizitek z čehož 4 kontakty na potenciální zákazníky, kteří projevili zájem o mé služby SEO a online marketingu. Pokud jste o těchto networkingových večírcích a snídaních již slyšeli a zvažujete účast, neváhejte a zkuste to. Nemusíte hned hradit roční příspěvek, ale je možné klub 2x navštívit za částku zhruba 200 Kč za snídani, ale tyto finance (jak jednorázové, tak roční příspěvek), se Vám vrátí formou dobrých a kvalitní kontaktů. Já osobně mohu doporučit a ze včerejšího večera jsem si odnesl velmi dobré pocity.

Pokud byste snad někdo potřeboval kontakt na organizátora BforB v Ostravě, klidně napište a dodám.

obecné ze života, práce

1. den práce ve Viva Ostrava

Není to tak dávno, co bylo otevřené nové a první co-workingové centrum v Ostravě – Viva Ostrava. Byl jsem zde na otevření a poté i na několika přednáškách, ale k práci jsem využil těchto prostor až včera. Ze začátku mi nedával příliš smysl hodinový tarif, který zde platil, tuším 50 Kč za hodinu práce. Říkal jsem si proč platit hodinově (nepotřebuji měsíční tarify vzhledem k povaze mé práce), ale nárazově zajít, pracovat, bavit se, …

Nedávno tento tarif zrušili a nahradili novým, Free worker a to mě vedlo k vyzkoušení práce v co-working centru. Musím uznat, že prostředí je skvělé, moderní a příjemné. Zdejší bar a především káva výborná, určitě stojí za to vyzkoušet. Ředitelka centra je příjemně bezprostřední, což určitě odbourá prvotní ostych po příchodu do Vivy. Jediná škoda je, že k pracovním účelům není Viva zatím příliš využívána. Pak se zřejmě ztrácí i význam právě co-workingu, nicméně freelanceři a ti, co jsou na volné noze v Ostravě, zkuste to a navštěvujme Vivu k práci častěji. Určitě to pak přinese užitečná spojení a nápady, kvůli kterým tento co-work vznikl.

Já osobně se budu snažit pracovat ve Vivě častěji, přece jen, pracovat u ntb u jídelního stolu už mě přestává bavit:-)

 

obecné ze života

Již nejsem klientem Komerční banky, jupííí

Ano, od včerejšího dne, tj. 20.06.2012, již nejsem klientem Komerční banky … a jsem na to hrdý. Trvalo to 12 let, po celou dobu jsem měl účet u Komerčky, platil nesmyslné a drahé poplatky, ale v před pár lety přišla na trh mBank, ke které jsem přešel se svým podnikatelským účtem.  mBank = vedení účtu free, u osobních účtů transakce také 0 Kč, platí se jen u podnikatelksých účtů. Co mě ale tolik let drželo u placených a drahých účtů byla řada trvalých příkazů a inkas, sipo, aj. platby, které jsem byl spíše líný zrušit.

Aktuálně jsem na volné noze a každá kačka se hodí, navíc mám plno času, tak jsem si dal tu práci, změnit trvalé příkazy, platby hypoték, apod. a přešel naplno k mBank. A cítím se lépe, ušetřil jsem cca 2000 Kč ročně 🙂

Jaké máte zkušenosti Vy?

 

obecné ze života

Tomio Okamura ve Viva Ostrava

Koncem minulého týdne jsem měl tu možnost se zúčastnit přednášky pana Tomio Okamury v co-workingovém centru Viva Ostrava. I když mám určité výhrady k jeho osobě, plně ho respektuji a uznávám jakožto člověka úspěšného a inteligentního a proto jsem si vstupenku koupil. Téma přednášky bylo Debata o nových přístupech k životu – jak být úspěšný a šťastný. Tedy celkem zajímavé téma, které chytne. Samozřejmě jsem od toho nic nečekal, resp. rozhodně jsem nečekal nějaké konkrétní rady či postupy, ale spíše nějaké fragmenty z jeho života, kde popíše jeho cestu.

Na, nejen můj, údiv se tak ale nestalo. Zanedlouho se budou konat senátní volby a drtivá většina témat a obsahu se věnovala právě volbám, jak je kdo špatný, jak Tomio změní toto a tamto, apod. Ano, v plno věcech měl pravdu, to jistě, ale šel jsem na debatu na jiné téma, než poslouchat slogany z předvolebních billboardů a rozhodně jsem se nechtěl stát ne-dobrovolným sponzorem jeho předvolební kampaně.

Kupodivu někteří spoluposluchači byli velmi aktivní a neustále se na politické téma chtěli bavit, i když nebylo předmětem avizované debaty. Osobně si myslím, že jednoho zachránce z řad podnikatelské sféry již máme za sebou, o něm se také hovořilo, že peněz má dosti na to, aby šel do politiky vydělat  a ono ejhle, takže jsem k oslavným ódám již dosti skeptický a opatrný. Po nespokojené reakci mé kolegyně se téma tedy stočilo na obecnějších rovin a další polovina již byla celkem fajn, i když nezabíhala do hloubky.

Každopádně co hodnotím velmi kladně jsou některé výroky Tomia o tom, jak by se česká společnost měla chovat a co by jistě, i když v dlouhodobějším horizontu, vedlo ke zlepšení morálky lidí a celkové atmosféry ve společnosti. Jednou takovou pravdou, kterou bezezbytku uznávám je,  že základem je umět pozdravit – poděkovat a poprosit a případně doplnit úsměvem. Toto pravidlo je dle mého tak triviální, ale tak důležité, že opravdu staví základy lepší společnosti. Sám s tímto bojuji téměř celý život, ve stejném duchu jsem byl vychován a vždy mě totálně rozhodí např. to, že přijdu do prázdného obchodu, nahlas pozdravím (k čemuž vedeme i našeho syna celkem důsledně) a prodavačka tupě zírá a neřekne ani bůůůů. Natož pak, aby mi u pokladny poděkovala, apod.  Není to jen u příkladu obchodu, ale třeba i u zaměstnavatelů v zaměstnání nebo  v jiných osobních vztazích. Přijde mi, že lidé na vyšších postech na toto základní pravidlo slušného chování, tedy poprosit-poděkovat-pozdravit, zcela zapomínají a tím zhoršují celkovou atmosféru ve společnosti ať již lokálně či globálně.

Co si o tom myslíte Vy?

Dalším bodem, který mě na přednášce zaujal bylo líčení Tomiovo dětství a toho, že špatná zkušenost v dětství člověka jen posílí a může být ku jeho osobnímu i osobnostnímu rozvoji, což mohu kvitovat a potvrzuje to i má zkušenost z 4 letého pobytu na téměř polovojenském internátu (zkušenost nebyla ve stejném smyslu, jako to uváděl Tomio, ale režim byl přísný, vycházky vůbec nebo jen 2 hodiny, úklidy, ale celkově to bylo ku mému prospěchu a k vytvoření si jakéhosi morálního kodexu) 🙂

Tedy asi toliko k oné přednáško-debatě. Co se týče té obecné části Tomiovo přednášky, zde nezbývá nic jiného než souhlasit a věřit, že to tento muž myslí s dalším vývojem a směřováním naší republiky skutečně upřímně. Pokud ano, budu mu držet palce.

obecné ze života, online marketing

Pojištění psů přes internet

Dnes jsem se svým bývalým kolegou z Novy (krátká epizodka z první poloviny tohoto roku) Ivem spustil nový web na online pojištění psů v Ostravě a Opavě. Web není nijak složitý, jedná se o velmi jednoduchý formulář a web obecně s cílem rychlého objednání kalkulace veterinárního pojištění psů.  Web nejdete na www.pojistenipropsy.cz, takže pokud máte psa, vyzkoušejte jeho služby, veterinární služby jsou drahé a pojištění pr psy tedy určitě přivítáte s otevřenou náručí.

Web je základně optimalizovaný na základní klíčová slova, tak uvidíme, jak si povede třeba za měsíc. Určitě poté dodám nějaké info k výsledkům vyhledávání.

Celý nápad pojištění pro psy je velmi dobrý, alespoň dle mého úsudku. Ono třeba taková operace páteře jezevčíka vyjde na 30.000 Kč, ani nemrknete a pokud svého miláčka nechcete nechat utratit, tak je snad i toto pojištění zcela nezbytné.

Na webu se mnou spolupracoval i Petr Kašpárek, kterého si najímám na kódování a jeho služby mohu tedy vřele doporučit. Petře díky:-)

obecné ze života

Na internetu již řadu let, ale teprve dnes začínám blogovat…

Tak dobrý den, ahoj:-)

Na internetu jsem již celou řadu let a internet je můj přímý zdroj obživy, ale teprve dnes jsem se rozhodl, tedy po dlouhém přemýšlení, začít psát svůj blog. A o čem blog bude? Asi o všem, k čemu se potřebuji vyjádřit, ale primární zaměření čekejte mé srdcové záležitosti, kterými jsou cestování a online marketing … no a postřehy ze života.

Kdo jsem? Jsem Jiří Kratochvíl nebo také nájemnýgrafik.cz z Ostravy, leč původně z Příbrami. Více než 8 let působím v marketingu českých cestovních kanceláří, kde jsem měl a ještě stále v určité míře mám, na starosti online marketing a správu informačních systémů a sociálních sítí. Baví mě také SEO, kde se v této oblasti snažím každodenně vzdělávat a své postřehy nabízet klientům. Jsem ale také otcem skvělého syna, který mě každý den baví a překvapuje novými věcmi. Díky němu jsem získal nový náhled na svět a přehodnotil své životní hodnoty  a žebříčky, takže kdo chcete životní změnu, pořiďte si syna:-)