Koncem minulého týdne jsem měl tu možnost se zúčastnit přednášky pana Tomio Okamury v co-workingovém centru Viva Ostrava. I když mám určité výhrady k jeho osobě, plně ho respektuji a uznávám jakožto člověka úspěšného a inteligentního a proto jsem si vstupenku koupil. Téma přednášky bylo Debata o nových přístupech k životu – jak být úspěšný a šťastný. Tedy celkem zajímavé téma, které chytne. Samozřejmě jsem od toho nic nečekal, resp. rozhodně jsem nečekal nějaké konkrétní rady či postupy, ale spíše nějaké fragmenty z jeho života, kde popíše jeho cestu.
Na, nejen můj, údiv se tak ale nestalo. Zanedlouho se budou konat senátní volby a drtivá většina témat a obsahu se věnovala právě volbám, jak je kdo špatný, jak Tomio změní toto a tamto, apod. Ano, v plno věcech měl pravdu, to jistě, ale šel jsem na debatu na jiné téma, než poslouchat slogany z předvolebních billboardů a rozhodně jsem se nechtěl stát ne-dobrovolným sponzorem jeho předvolební kampaně.
Kupodivu někteří spoluposluchači byli velmi aktivní a neustále se na politické téma chtěli bavit, i když nebylo předmětem avizované debaty. Osobně si myslím, že jednoho zachránce z řad podnikatelské sféry již máme za sebou, o něm se také hovořilo, že peněz má dosti na to, aby šel do politiky vydělat a ono ejhle, takže jsem k oslavným ódám již dosti skeptický a opatrný. Po nespokojené reakci mé kolegyně se téma tedy stočilo na obecnějších rovin a další polovina již byla celkem fajn, i když nezabíhala do hloubky.
Každopádně co hodnotím velmi kladně jsou některé výroky Tomia o tom, jak by se česká společnost měla chovat a co by jistě, i když v dlouhodobějším horizontu, vedlo ke zlepšení morálky lidí a celkové atmosféry ve společnosti. Jednou takovou pravdou, kterou bezezbytku uznávám je, že základem je umět pozdravit – poděkovat a poprosit a případně doplnit úsměvem. Toto pravidlo je dle mého tak triviální, ale tak důležité, že opravdu staví základy lepší společnosti. Sám s tímto bojuji téměř celý život, ve stejném duchu jsem byl vychován a vždy mě totálně rozhodí např. to, že přijdu do prázdného obchodu, nahlas pozdravím (k čemuž vedeme i našeho syna celkem důsledně) a prodavačka tupě zírá a neřekne ani bůůůů. Natož pak, aby mi u pokladny poděkovala, apod. Není to jen u příkladu obchodu, ale třeba i u zaměstnavatelů v zaměstnání nebo v jiných osobních vztazích. Přijde mi, že lidé na vyšších postech na toto základní pravidlo slušného chování, tedy poprosit-poděkovat-pozdravit, zcela zapomínají a tím zhoršují celkovou atmosféru ve společnosti ať již lokálně či globálně.
Co si o tom myslíte Vy?
Dalším bodem, který mě na přednášce zaujal bylo líčení Tomiovo dětství a toho, že špatná zkušenost v dětství člověka jen posílí a může být ku jeho osobnímu i osobnostnímu rozvoji, což mohu kvitovat a potvrzuje to i má zkušenost z 4 letého pobytu na téměř polovojenském internátu (zkušenost nebyla ve stejném smyslu, jako to uváděl Tomio, ale režim byl přísný, vycházky vůbec nebo jen 2 hodiny, úklidy, ale celkově to bylo ku mému prospěchu a k vytvoření si jakéhosi morálního kodexu) 🙂
Tedy asi toliko k oné přednáško-debatě. Co se týče té obecné části Tomiovo přednášky, zde nezbývá nic jiného než souhlasit a věřit, že to tento muž myslí s dalším vývojem a směřováním naší republiky skutečně upřímně. Pokud ano, budu mu držet palce.