Dnešní příspěvek bych rád věnoval tématu příspěvků a pomoci pro lidi, kteří neměli štěstí jako máme my, pro lidi bez domova, bez sociálního zázemí a nebo především neměli to štěstí mít dar zdraví, jako máme my.
Již řadu let jsem členem klubu Člověk v tísni, při katastrofách posílám peníze do Adra, kde jsem veden i jako dobrovolník, ale čekám na přidělení a nebo asi nejznámější organizace Unicef. Poslední roky, především ty, kde se mi na můj vkus dařilo, jsem měl pocit, že bych měl nějak pomáhat lidem které jsem zmínil výše a to nejjednodušší je posílat finanční dary, ať již převodem nebo DMS (dárcovská sms).
Jak píši, je to asi to nejjednodušší, co může člověk udělat. Po čase (přispívám i s manželkou cca 6 a více let) jsem však i z těchto darů měl pocit, že je to jen neadresná pomoc kamsi, bez nějakého hlubšího pocitu uspokojení, že jsem skutečně někomu pomohl. V posledních měsících jsem si však začal všímat reklam na služby Dobrý anděl, která se od ostatních organizací podobného typu liší. Liší se právě v distribuci této pomoci. Primární zaměření je na děti a rodiny postižené rakovinou a proto, že i já mám syna, mě takováto pomoc významně oslovuje, jsem se rozhodl přejít právě sem. Co však hodnotím velmi pozitivně je právě adresnost darů a průhlednost, kterou tento systém disponuje. Již na začátku, a nebo v průběhu, se můžete rozhodnout, zda Vaše dary půjdou k jedné konkrétní rodině a nebo se nějak přerozdělí. Omlouvám se za výraz nějak, zní to divně, ale není to nějak, nýbrž vždy pomoc dojde tam, kam má a Vy máte možnost se ve Vašem online účtu podívat, kam měsíční příspěvek odešel. Pouze finance Vámi zaslané putují vždy k někomu jinému.
Na webu v uživatelské sekci máte možnost si přečíst životní příběh lidí, kteří pomoc čerpají, zjistit adresu, fotky i telefon pro případná setkání. A to vše online na webu. Vaše pomoc tedy nejde prostě někam asi do Afriky, asi do Asie nebo třeba obětem povodní, jde konkrétním lidem s příběhem, s tváří a telefonním číslem.
Každý, kdo se má alespoň trošku dobře by měl pomáhat. Mnohdy vyhodíme 50 nebo 100 Kč úplně zbytečně za věc, kterou ani nepotřebujeme a přitom v součtu to může zachránit život nebo alespoň pomoci ke zkvalitnění života jiných.
Nebuďme lhostejní, jednou budeme potřebovat pomoc třeba i my.